9. kapitola - Síla

29. května 2018 v 18:34 | HockeyGirl |  Láska na ledě

7:40, hotel Kings, Los Angeles

Někomu zazvonil budík na telefonu. Do prdele to sis snad ze mě děláte srandu?! Kdo vymyslel budík tak brzy, zasloužil by shořet na elektrickém křesle! Jonathan přimhouřil levé oko, ale před sebou uviděl něco, co nevypadalo jako budík. Ježíši Kriste! Byl to Duncanův obličej a jeho blízkost byla až děsivá. Jonathan přímo vyletěl z postele a pohlédl na sebe. To má štěstí, jinak bych ho asi žaloval za znásilnění… Na sobě měl přesně to, co včera večer v baru. Ta oslava se mi pěkně vymkla kontrole. Od doby, co odešla Amanda, si nic nepamatuju. Sakra.

Budík pořád zvonil, ale Jonathan už ho přestal vnímat. Hlava ho třeštila jako by v ní měl hejno komárů a včel. Spíš v ní mám pěkně nasráno a vymyto. Duncan nerušeně spal, jako by budík nezvonil. Vtom si Jonathan všiml, že má velkou modřinu na pravém zápěstí. Co to...??? Srdce se mu divoce rozbušilo a tak spěchal do koupelny. Ani netušil, v čím pokoji vlastně spal, ale nejspíš v Duncanovém. Jsem totálně v hajzlu.
"Pane bože" Vydechl Jonathan, když v zrcadle uviděl svůj obličej. Měl kruhy pod očima, na rtu měl tržnou ránu, na levém obočí krvavý šrám a modřinu na zápěstí. Budík přestal zvonit a až teď si na něj Jonathan zase vzpomněl. Mobil ležel na záchodové míse a to, co uviděl Jonathan poté, dlouho nemohl dostat z hlavy. Patrick Sharp ležel ve vaně jen v trenkách, pod okem měl modřinu, na spánku krvavou ránu a ruce, které měl položené klidně na hrudi, měl obvázané obvazy. Co se to stalo? Jako by nám dal někdo pořádnou nakládačku! Jonathan sáhl po mobilu, který patřil Patrickovi. Budík oznamoval vstávání na ranní trénink, který ovšem dnes nebyl. Jak kdybych byl na jiné planetě, musím vědět, co se stalo. Nechal Patricka spát a šel vzbudit Duncana.
"Hej Duncy, prober se!" Třepal se svým kolegou jako s pytlem brambor. Duncan něco zamručel, ale nevypadal, že chce vstávat.
"Sakra práce" Jonathan opět zamířil do koupelny, chňapl kbelík, který stál u umyvadla, napustil do něj ledovou vodu a přešel k posteli, kde spal Duncan.
"Ani to nezkoušej, jinak ji na tebe vyleju ve větším množství" Zahuhlal Duncan s přivřenýma očima. Jonathan s cáknutím odložil kbelík a Duncan na něj otočil unavený pohled.
"Kolik je?" Protáhl své svalnaté ruce a dlouze zívl.
"Bude osm" Duncan se zarazil, jako by viděl ducha a střelil po Jonathanovi nechápavý pohled.
"Děláš si srandu?! Tak proč tak vyšiluješ? Nech mě spát" Jonathan několikrát po sobě zavrtěl hlavou.
"Víš, že ve vaně spí Sharpie? A že vypadám jak zmalovanej panák a on taky?" Vychrlil ze sebe.
"Jo to vím Johny, sám tam chtěl spát" Cože? Jonathan nechápavě zamrkal očima.
"A co ty modřiny, šrámy? To si taky chtěl udělat sám?" Duncan zavrtěl hlavou a pomalu vstal z postele.
"Jestli tě to uklidní, tak já to mám taky" Otočil se na Jonathana zády a vyhrnul si tričko, které měl v baru minulou noc. Toews jen sykl bolestí. Na zádech Duncana byla veliká modřina zbarvující se do fialova.
"To je od basebalové pálky" Řekl skoro klidným hlasem Duncan a sedl zhrouceně na postel.
"Bože kdo nás zmlátil?" Jonathan si sedl vedle něho a promnul si bolavé oči.
"Amandy nový přítel. Byli jsme už dost napití, když přišel do toho baru. Přišel tam s ní, aby si to mohla vychutnat, nebo co já vím. On přišel s tou pálkou, kterou měl schovanou pod bundou. Amanda přešla k nám a začala plácat o tom, jak k nám přišla v dobrém a říkala nám o Patrickovi, jak u něj byla. Pak si začala vymýšlet kecy typu, že jsme jí v tom baru nutili mluvit o Patrikově stavu v nemocnici, aby o tom mlčela, jinak ji zmlátíme. Že jsme na ni byli hnusní a já že jsem do ní strčil, až spadla na zem. Proto měl ten grázl tu pálku, měl ji na mě" Duncan těžce polkl a zahleděl se někam před sebe, jako by to všechno viděl tak dobře, jako včera večer.
"Pak nás odtáhl ven. Tebe, mě a Patricka"
"Ale proč jeho? Vždyť nic neudělal" Duncan jen pokrčil rameny.
"Nejspíš byl nejblíž. No, a když jsme byli venku, Amanda začala brečet. Teda spíš to předstírala, on jí to hltal a věřil. Brečela, že jsme jejího miláčka, tím myslela Kanera, neochránili dost dobře. Že kvůli nám je teď v nemocnici a ona s ním nemůže být. A ten zmetek vzal tu pálku a já dostal do zad. Tebe a Sharpa pak zmlátil, to už jsi viděl sám" Bože to je taková kráva a děvka.
"A proč mám na zápěstí tu modřinu?" Pohlédl letmo na svou ruku Jonathan.
"Držel ti tak silně zápěstí, aby ti kopl do břicha. Naštěstí ti nezlomil žebro" Jonathan zbledl jako papír a těžce polkl. Když mu to tak Duncan líčil, hned pocítil bolest v břiše.
"To je hajzl… A jak to všechno víš?"
"Byl jsem z nás tří nejvíc střízlivý, ale jeho jméno jsem neslyšel. Amanda mu říkala buď "miláčku", "zlatíčko" nebo "lásko". Bylo mi z toho všeho lze a po té nakládačce to bylo ještě horší. Když odešli, chtěl jsem zavolat záchranku, ale to se z baru vyřítili kluci. Andrew, který byl taky střízlivý, chtěl zavolat pomoc nebo policii, ale já mu říkal, že to stejně nemá cenu. Pak jsme tebe a Patricka odvedli do hotelu. Bylo něco kolem třetí ráno, nikde nikdo nebyl, takže byl klid. Jen vrátný a recepční vypadali, že tam nepatříme. Chtěl jsem jim to vysvětlit, ale začala se mi točit hlava a z té rány na zádech se mi začalo dělat špatně. Dali jsme vás do mého pokoje, který byl nejblíž" Jonathan ho bez přerušení poslouchal, ale i tak si na nic nepamatoval.
"A jak se Sharpie dostal do vany? Říkal jsi, že tam chtěl dobrovolně" Duncan přitakal a lehce se usmál.
"Když jsme přišli do pokoje, teda já přišel, tebe držel Niklas a Marcus, Sharpieho držel zase Brandon a Johny… Patrick začal mluvit o tom, že se do mé postele všichni nevejdeme. Pak šel do koupelny a řekl, že mám velkou vanu na to, aby tam spal. Nechápal jsem, o čem to mluví, vysvětlil jsem si to z toho, že byl opilý. Ale než jsem mu stačil dát polštáře a deku na gauč, on usnul ve vaně" Oba se zasmáli, ale Jonathana hned smích přešel.
Dneska je den D, dneska bude vybrán nový asistent kapitána. A taky má přijít ta nová organizátorka. Cítím, že to bude den plný překvapení. Jonathan přestal přemýšlet a zvedl oči k Duncanovi, který hledal oblečení na snídani.
"Duncane?" Ten se na Jonathana otočil s bílým tričkem v ruce. Těžce polkl jen viděl jeho starostlivý pohled.
"C…Co je?"
"Víš, kouč mi řekl ještě něco k tomu výběru, co bude dneska" Duncan se zatvářil, jako by mu to úplně vypadlo z hlavy.
"Vyklop to"
"Kromě mě, tebe a Sharpa má jít i Kaner. Jenže…" Než stačil dopovědět, otočil se zády, protože slyšel nějaký rámus v koupelně. Na prahu stál Patrick Sharp a pohledem přelétal z Duncana na Jonathana.
"Díky, že jsi mi to chtěl říct" Vlasy měl jako vrabčí hnízdo. Modřina pod okem vypadala teď mnohem hůř, než když ho Toews našel ve vaně. Krvavá rána na spánku lehce krvácela. Patrick viděl, že chce Jonathan něco říct, ale jen zakroutil hlavou a s prásknutím dveří odešel do svého pokoje.
"Proč má jít i Kaner? Vždyť je v nemocnici a navíc - se to jeho netýká" Nahodil otázku Duncan, když se rozhostilo ticho. Jonathan se hlasitě nadechl, pohled upřený ke dveřím, ze kterých se před chvílí Patrick poroučel ven.
"Netuším, nedává mi to smysl"

8:04, Chicago, U Dennyho

"Elizabeth?" Molly lehce zatřásla s Elizabeth, která spala v kumbálku na staré matraci. Měla tam i svůj kufr s věcmi, které si stihla zabalit v bratrově bytě. V noci nemohla moc spát, přemýšlela o tom pohovoru, o bratrovi, o… O Blackhawks. Ell se probrala a všimla si, že Molly drží v ruce nějaký pytel.
"Co tam máš?" Zeptala se rozespale, promnula si oči a protáhla si ruce. Z té matrace jsem ztuhlá. Molly nevypadala, že by jí to chtěla hned říct, ale nakonec se usmála a pobídla Elizabeth, aby s ní šla k baru. Položila pytel na pult a otevřela ho zipem. Elizabeth při prvním pohledu netušila, jestli pořád ještě nesní.
"To jsou - šaty?" Molly několikrát přikývla a vytáhla dlouhé fialové šaty po kolena. Byly s květinami po levé straně a na druhé s lesklým krajem. Spojení bylo uprostřed šatů a po kolena byly nařasené.
"Pro tebe, dnes máš svůj den. Přece nepůjdeš na pracovní pohovor v tom, co máš v kufru" Elizabeth měla v očích slzy a místo slov Molly objala.
"Děkuju, děkuji moc" Molly ji poplácala po zádech a pustila z objetí.
"Budeš k nim mít nějaké dobré podpatky?" Elizabeth přiběhla ke kufru a vytáhla tmavě fialové podpatky. Nebyly moc vysoké, ale ani moc nízké, takže šly perfektně k šatům.
"Báječné, ty se hodí akorát! A teď půjdeme na snídani, potom se upravíš. Než odejdeš, mohla bys mi pomoct v baru. Potřebuji vyložit pití" Molly dala šaty zpět do vaku a dala je Elizabeth.
"To jsi vůbec nemusela. Musely být drahé, koupila bych si nějaké sama Moll" Molly mávla rukou, jako kdyby zaháněla mouchu.
"O peníze nejde. Pomáháš mi v baru a to splatíš prací. Drahé nebyly, zrovna měli akci a mně se tyhle pro tebe líbily nejvíc. A navíc, znám tě už nějakou dobu abych věděla, že ty by sis nikdy nic takového nekoupila" Usmála se Molly. Elizabeth najednou došlo, že dnes má velký den. Ve tři odpoledne mě čeká zkouška, jakou jsem ještě nepodstoupila. Doufám, že se neztrapním jako posledně.
"Neboj se, bude to v pohodě. Zvládneš to a víš proč? Protože ti to vidím v očích" Dodala Molly, když Elizabeth jen mlčky koukala na šaty.
"Díky" Vydechla s trochu lepší náladou. Převlékla se do něčeho všednějšího a vyrazila s Molly na snídani. Řešily cokoliv, jen ne pohovor, který se neodvratně blížil. Elizabeth už po hodině strávenou s Molly nebyla nervózní. Spíš se už těšila na všechny ty hráče, než na to, jestli tam neudělá nějaký trapas. Když se příjemně nasnídaly, vyrazily do kadeřnictví, kde si nechala Elizabeth upravit vlasy. Nádherně si je nechala načesat, zkrátit konečky a trochu i jinak načesat pěšinku. Když byly v baru, Molly vytáhla svou kosmetickou tašku, kterou sebou všude táhla.
"No páni! Nechápu, že to všude sebou neseš. Vejde se ti do té kabelky něco dalšího, než jen líčení?" Smála se Elizabeth, když seděla na barové židličce a Molly jí nanášela světle modré stíny. Původně zamýšlela fialové, ale to už by bylo až moc fialové všechno. Řasenku nechala Molly na Ell, aby ji třeba nepíchla do oka. "Převážně ne, ale neberu si ji celou. Vezmu si jen lesk na rty a tvářenku". Elizabeth přešla do svého nynějšího obydlí a koukla se do zrcadla nad umyvadlem. Molly je prostě všestranná.

11:12, hotel Kings, Los Angeles

Po snídani se všichni hráči Blackhawks připravovali na odlet do Chicaga. Hráči byli v pokojích po dvou, ovšem Jonathanovi chyběl jeho spolubydlící. Pořád neměl od rána žádné zprávy o stavu Patricka Kanea a jestli poletí domů s nimi. Řešil jsem to, jak na mě bývalá ex Kanera poslala svého nového přítele, který mě, Sharpa a Duncana pěkně zmlátil. Co tomu řekne kouč, až nás tři uvidí. Nejspíš vymění nás všechny a já už nikdy nebudu mít "C" na dresu. Bože! Jonathan cpal svoje hokejové vybavení do velké černé tašky s logem Hawks, když někdo zaťukal na dveře. Jeho pokoj byl úplně poslední v řadě na dlouhé chodbě hotelu. Jonathan nechal balení a šel otevřít. Pat! Jonathanovi se rozlil úsměv na tváři, ale ihned ho přešel. Patrick Kane to sice byl, ale vypadal příšerně. Byl bledý, pod očima se mu rýsovaly kruhy a sotva se držel na nohou.
"Bože Pate… Ty -ty vypadáš… Co se ti stalo?" Koktal Jonathan. Patrick vypadal jako přelud, jako kdyby nebyl v nemocnici, ale ve vězení. Kane se zmohl jen na zabručení a vpadl vrávoravým krokem do pokoje. Jonathan zaklapl dveře a upřeným pohledem sledoval Patricka, který si sedal na postel, kde měl Jonathan i svoje věci. Po pár sekundách ticha, které Jonathanovi přišly jako celou věčnost, zvedl Patrick modré oči od země.
"Johny co se ti stalo?" Hlesl Patrick zlomeným hlasem. Jonathan těžce polkl a sedl si vedle svého parťáka na postel. Nevěřícně zavrtěl hlavou. "Amandy nový přítel mě, Sharpieho a Duncana pěkně zmasíroval basebalovou pálkou" Patrick povytáhl levé obočí.
"Takže přece někoho má… Děvka" Slovo "děvka" řekl spíš pro sebe, ale Jonathan ho slyšel moc dobře.
"Jo a soudě podle jeho ran je to pěknej tvrďák. Podle mě musí hrát nějaký sport, nedivil se, kdyby to byl box" Jonathan si z toho ale nedělal legraci. Jeho tělo na tyhle všechny rány reagovalo celkem rychle, takže teď se cítil, jako by do něj narazil kamion plný kamene. A to máme mít večer trénink. Nejspíš do té doby umřu…
"Co se stalo tobě? Vypadáš, jako bys byl týden bez jídla a spánku" Opáčil Jonathan, když Patrick nic neříkal.
"Víš, když mě tam přivezli, teda spíš napůl oživovali, nic jsem necítil. Bolest, nic. Pak mi dali něco na zlepšení a já se probral. Zrovna jste končili zápas. Než jsem usnul, nikdo nepřišel do toho pokoje, kde jsem byl. Ani blbej doktor nebo sestra. Začal jsem mít hlad, naštěstí vodu jsem tam měl. Nemohl jsem spát, pořád jsem přemýšlel o tom faulu, o Amandě. Spal jsem jen pár hodin, ani ne v kuse. Ty prášky na mě dost působily, hrozně jsem se potil, bylo mi na zvracení. Doktor přišel ráno kolem sedmé. Chtěl jsem na něj spustit, kde ksakru byl. On mi řekl, že jsem nepotřeboval žádnou péči, protože jsem vlastně žádné zranění neměl. Jen lehký otřes mozku, nic víc. Pomoc během převozu do nemocnice mi pomohla, takže proto tam nikdo během večera nebyl. Přišlo mi to divný, ale nechtěl jsem dělat problémy a otravovat. Ještě teď umírám hlady" Ježíši Kriste, v L.A. asi nemají normální doktory nebo co!
"Vzal jsem něco ze snídaně, říkal jsem si, kdybys přišel nebo tak…" Jonathan přešel ke stolu u postele a dal Patrickovi zabalenou topinku s kečupem a zeleninu.
"Díky brácho" Kývl děkovně Patrick a začal se cpát snídaní. Jonathan to nechápal, vždyť v nemocnici musejí prohlédnout kohokoliv zraněného. Zvlášť pak hokejisty, když tam nějaký přijede. Že by v tom měl prsty…?
"Pate?"
"Hmm?" Zahuhlal Patrick během jezení snídaně a pohlédl na Jonathana, který nervózně chodil kolem postele.
"Vím, že to není pravda, ale - když jsme včera po zápase slavili výhru, byla v tom baru Amanda. To bylo předtím, než nám její přítel zmaloval těla a obličeje" Patrick pobídl Jonathana k pokračování povytaženým obočím.
"Amanda říkala, že byla u tebe v nemocnici" Patrick se začal dusit rajčetem, takže ho musel Jonathan bouchnout do zad. Aspoň se mu vrátila barva do obličeje.
"To není možné. Říkal jsem ti, nemohl jsem spát, takže bych to věděl. Až tak moc jsem mimo nebyl a pochybuji, že by tam šla třeba ve čtyři ráno. Proč se ptáš? Co se děje?" Jonathan si olízl rty a založil ruce na bok.
"Ten parchant" Musel to být ten její přítel. Určitě věděl o tom, že je Kaner v nemocnici, šel tam a nějak řekl doktorovi nebo sestře, aby se o něj nějak nestarali. Že je v pořádku, že je tam jen kvůli malému zranění. Ani bych se nedivil, kdyby je uplatil nebo jim za to něco neslíbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaká je tvá oblíbená skupina?

Linkin Park 8.6% (3)
Green Day 8.6% (3)
30 Seconds To Mars 11.4% (4)
The Script 11.4% (4)
Scooter 0% (0)
One Direction 0% (0)
Kabát 0% (0)
Imagine Dragons 60% (21)

Komentáře

1 erin-dixx erin-dixx | Web | 30. května 2018 v 7:33 | Reagovat

Budík nesnáším :D

2 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 31. května 2018 v 20:17 | Reagovat

[1]: A kdo ne? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama