8. kapitola - Konec je teprve začátek

28. května 2018 v 18:53 | HockeyGirl |  Láska na ledě

22:45 Los Angeles, Holly's Bar

Devět hráčů Chicaga Blackhawks sedělo v zadní části baru Holly's Bar, zbylí tři seděli přímo na baru. Byl to kapitán Jonathan Toews, Andrew Shaw a jeden z jeho asistentů Duncan Keith. Větší část hráčů týmu se bavila, popíjela a slavila postup do playoff. Kdo neměl na oslavu vůbec náladu byl Jonathan. V ruce měl první pivo, ale upil z něj jednou a to ještě trošku. Duncan, který seděl hned vedle něj vpravo, si jeho nálady pod psa všiml hned, co přišel s Patrickem Sharpem.

"Ehm Jonathane?" Drcnul do něj lehce Duncan a Jonathan se na něj podíval strhaným pohledem. Tím pohledem, ze kterého píchlo u srdce. Duncan se soucitně ušklíbl a zvedl trochu ruku, že nechce nic, jen pomoct.
"Chtěl jsem se jen zeptat… Nestalo se něco? Myslím kromě toho, co se stalo dneska na ledě. Vidím ti v očích, že nejde jen o to zranění Patricka. A já bych rád věděl, co je ta další věc. Už i tak vypadáš hrozně" Jo tak to jsi uhádl. Všechno se stalo ve sledu dvou dnů, skoro v jeden den vlastně. Tak rád bych řekl, že to byl jen špatný sen. Bohužel se to všechno stalo a je to tvrdá a krutá realita. Jonathan se hluboce nadechl a začal točit nervózně flaškou s pivem. Nakonec přikývl, ale nechtěl to říkat ani před ním v baru, ani před ostatními z týmu. Stejně to zjistí zítra, ono je to už v podstatě jedno, jestli to řeknu dneska, nebo se to dozví. Akorát, že půlka týmu už v sobě má tolik alkoholu, že by mě stejně neposlouchali nebo nepochopili.
"Půjdeme ven" Odložil skoro netknutou flašku a Duncan se zvedal k odchodu. Ještě stihl říct Andrewovi, že si půjde ven promluvit s Jonathanem. Ten jen souhlasně kývl a šel si sednout k ostatním.
"Takže můžeš spustit" Vyzval Duncan Jonathana k mluvení, když stáli před vchodem do baru. Byl to jeden z vchodů, bar měl vlastně vstupy dva. Druhý byl na druhém konci budovy. Venku se za tu dobu udělalo trochu chladněji, ale zima nebyla. Nad městem se utvořily černé mraky přichystané zalít všechny obyvatele menší sprškou deště. Z dálky se ozvalo houkání sanitky a doprava od konce zápasu konečně ustala. Na ulici byl vcelku klid, až na pár ožralců z jiného baru, který buď potřebovali čerstvý vzduch anebo si zakouřit v klidu.
Jonathan hledat slova, kterými by neuškodil jak sobě, tak Duncanovi. Opřel se o zeď hned vedle dveří vedoucí do baru. Nechal si vevnitř svou mikinu a bundu, takže byl jen v tričku s krátkým rukávem. Cítil, jak se mu dělala husí kůže po celém těle.
"Kouč mi dneska dopoledne oznámil, že zítra se bude vybírat nový asistent kapitána" Řekl to skoro tak jednoduše, snadně a s klidem. Tohle jsem fakt nečekal, myslel jsem si, že budu koktat nebo to snad ani neřeknu. Ale musel jsem, Duncan to musí vědět. Bude se to týkat i jeho, hlavně. Duncan se najednou zatvářil, jako by mu někdo dal pořádnou herdu do zad. Podíval se na Jonathana, jestli si z něj snad nedělá srandu. Ten jen ale jemně zavrtěl hlavou, že nedělá. Duncan se otočil čelem k hlavní silnici a chytl se rukama za hlavu. Po krátké chvíli, která Jonathanovi přidala jako celou věčnost, se Duncan otočil zpátky čelem k němu.
"A co k tomu víš dalšího?" Zeptal se opatrně, jako by se dalších slov bál.
Jonathan roztáhl ruce a nechal je vyset podél těla "Nevím nic, jen tohle. Je mi to líto, ale já sám tomu nemůžu uvěřit" Jeho hlas se lehce třásl, nejspíš tím počasím nebo tím, jak moc to pro něj bylo těžké. Anebo obojí dohromady. Duncan se předklonil, několikrát po sobě se nadechl, a když se narovnával, vzhlédl do nebes. Do prdele práce!
"To fakt není možný. Teď vím, jak se cítíš. Jako by tě někdo nakopal do prdele a vytřel s tebou podlahu" Přikývl Duncan na Jonathanovu náladu.
"Jo, akorát že já se tak cítím a ještě k tomu, jako by mě někdo vzal duši a hodil ji do kravského lejna" Duncan se ironicky pousmál a promnul si oči. Z toho kouře z baru ho pálily oči.
"Doufejme, že kouč ví, co dělá. Jinak by to taky nedělal že jo.. Půjdeme radši dovnitř, z těch chlápků tam mám docela strach" Kývl Duncan směrem, kde se tři ožralí chlápci opírali o zeď a pořád se dívali směrem, kde stál Duncan s Jonathanem.
"Jasně, jdeme" Užuž si chtěli sednout zpět k baru, ale Andrew je zarazil skoro na půli cesty. V tmavě hnědých očí měl překvapení a trochu i hrůzu. Jako by viděl něco nebo někoho, koho by v životě nečekal.
"Myslím, že bys měl odejít" Hleděl přitom na Jonathana a otočil hlavou přes rameno. Vypadal, že se snad bojí, jestli je někdo neslyší nebo nesleduje.
"Cože? O čem to mluvíš Andrew?" Vydechl Duncan otázky, ale Andrew si všímal jen Jonathana.
"Prosím Johny. Tohle bys asi nepřežil. Raději bys měl odejít" Andrew byl celý strachy bez sebe a v obličeji bílý jako papír.
"P-Proč?" Vykoktal konečně Jonathan, vyděšený Andrew ho úplně vykolejil. Andrew se opět podíval přes svoje rameno. Zbylá parta spoluhráčů se pořád dobře bavila a nikdo si nevšímal toho, co řešil Andrew s Duncanem a Jonathanem. A taky si nevšimli té osoby, kvůli které by měl Jonathan raději odejít.
"Když jste byli venku, někdo sem přišel. Ten někdo byla dívka, přišla sama. Doopravdy jsem netušil, že by se tady mohla objevit. Zrovna jsme rozebírali ten faul na Kanera, když jsem si jí všiml u baru. Byla na mě otočená zády, takže jsem si nebyl jistý, jestli je to ona. Jenže pak, když se otočila, málem mě trefil šlak. Málem si mě a kluků všimla taky, takže jsem musel obrátit zrak a dělat, že jsem si jí nevšiml. Netuším, proč přišla, jestli ví, že tady oslavujeme, nebo sem přišla náhodou. Ale říkám ti Johny, měl bys odejít" Než ale stačil někdo něco říct, vedle Andrewa se objevila ta, o které mluvil.
"Ahoj kluci" Byla to Amanda…

22:50 Chicago, U Dennyho

Po zápase se bar začal pomalu vyprazdňovat. Elizabeth toho měla za celý večer tak akorát dost. Ale dostala předem varování od Molly, že to nebude procházka růžovou zahradou. Necítím nohy, jako bych je měla ze železa. Záda mě bolí jako čert, v hlavě mi hučí a ruce mám z toho častého umývání nádobí zvlhčené jako párky. Na čele měla malé kapičky potu a vlasy, které vypadaly, jako hřebíky měla Ell v neúhledném culíku. Tohle bych nemohla dělat každý den. Z baru odešli fanoušci Blackhawks a těch bylo nejvíc. Teď zůstala jen pětičlenná skupinka postarších chlápků, kteří ještě probírali zajímavé momenty ze zápasu. Elizabeth měla tu nejtěžší práci za sebou, i tak si připadala vyšťavená. Molly byla vzadu a rovnala použité prázdné lahve do přepravek. Elizabeth načepovala skupince pivo a koutkem oka sledovala jejich diskuzi. Nejvíc probírali faul na Patricka Kanea.
"Jak jsi na tom?" Molly přišla od přepravek a opřela se klidně o bar. Vypadala stejně zničeně, jako Elizabeth.
"Už je to lepší, ale nohy pořád necítím" Ušklíbla se Ell bolestně a pravou rukou si přejela po lýtku.
"A tohle musím trpět každý den" Přivětila Molly a soucitně přikývla.
Elizabeth se zády opřela o bar a natáhly si nohy před sebe "Nechápu, jak to dokážeš vydržet".
"Jo, a doma toho má taky dost" Dodala Molly ještě víc trpitelsky, než předtím. Elizabeth najednou zazvonil telefon. Za celý večer si na něj ani jednou nevzpomněla, skoro už si myslela, že ho nemá. Přečetla si se zkrabatělým obočím zprávu, nejvíc byla v šoku z toho, kdo jí to poslal. Alex…
"Ell, kdo ti píše? Vypadáš, jako bys viděla ducha" Zahuhlala Molly a dívala se starostlivě na svou kamarádku. Elizabeth dlouho nic neříkala, ale pak beze slov zapnula televizi. Partička chlápků přestala probírat zápas a všichni pohlédli na Ell, jako by tam neměla co dělat. Program, na kterém se vysílal živý zápas, naskočil ihned. Byly to záběry po první třetině, kdy se stalo i zranění Patricka Kanea. Moderátor, který komentoval i zápas, dělal rozhovor s Jonathanem Toewsem.
"Co říkáte na faul Cartera, který tím připravil Kanea o celý zápas?" Jonathan se opíral trochu zdrceně o svou hokejku, helmu měl sundanou a v očích smutek. Elizabeth poskočilo srdce. Konečně viděla kapitána Hawks i bez helmy. Do prkýnka!
"Nebyl jsem u toho, takže když se pískal faul, netušil jsem, co se tam stalo. Pak jsem se ale podíval na kostku a na opakovaný záběr. Ihned jsem skočil na led Patrickovi pomoct. Byl jsem hrozně naštvaný na Cartera, ale i mimo. Ten faul se mi vůbec nelíbil, doufám, že se Patrick dá co nejdřív dohromady". Elizabeth při projevu Toewse skoro nedýchala. Byla však jediná, která bedlivě sledovala televizi.
"Přijde vám trest pro Jeffa Cartera spravedlivý?" Jonathan uhnul svým spoluhráčům, aby mohli projít do kabiny.
"Ano myslím, že ta přesilovka byla dobře využitá a pomohla nám. A že si pak celý zápas nezahrál, to mi taky přišlo fér. Přece jen oba byli mimo hru celý zápas, takže si myslím, že sudí rozdali správný trest" Moderátor poděkoval a Jonathan se sklopenou hlavou odešel do kabiny Chicaga. Elizabeth vypnula televizi a otočila zrak na Molly, která tak trochu nechápala.
"Kdo ti psal tu zprávu? A proč jsi z toho tak paf?"
"Psal mi ji Alex. Chtěl, abych se na to podívala. Cituji jeho zprávu: "KANE NEVYDRŽEL TLAK KINGS A TOEWS JE Z TOHO NA PRÁŠKY. AŽ SE MI CHCE BREČET" Hlas Elizabeth zněl skoro přidušeně. Jako by věděl, že tam půjdu na pracovní pohovor. Ale jak by to zjistil? A proč mi to vůbec psal?
"Hajzl! Proč by ti něco takového psal?" Práskla skleničkou Molly, až se jí málem rozbila v rukou.
"Podle mě je opilý, jinak by nic takového nepsal. Vždyť jsme se pohádali" Molly jen pokrčila rameny a vyzvala patru chlápků, aby si co nejdřív vypili svá piva. V jedenáct byla totiž zavíračka. Skupinka opozdilců jen nevrle kývla. Jen, co zaplatili a odešli, Elizabeth začala uklízet stoly.
"Molly, můžu se na něco zeptat?" Ta jen přitakala. Elizabeth prvně nevěděla, jak dobře se má zeptat, aby to nevyznělo blbě, ale co. Molly je přece její jediná kamarádka.
"Vím, že to bude asi blbá otázka, ale … No - ty přece jen ten hokej znáš líp, než já a taky znáš dobře Blackhawks" Molly se usmála a na tváři se jí objevil ruměnec.
"Co chceš o nich vědět?" Ell chtěla říct, že naprosto všechno, třeba i číslo jejich trenek, ale na to neměla tolik času. Musela se na to všechno vyspat a připravit.
"Jen tohle… Kdybys to byla ta, která by šla zítra na ten pohovor. A měla si vybrat jednoho, který by ti třeba ukázal stadion a to všechno. Kdo by to byl?" Molly přivřela oči, jako by odpověď měla napsanou na zdi naproti ní. Na chvíli se zamyslela a oči jí létaly po baru jako drahokamy.
"Nejspíš Duncan Keith" Elizabeth se hned před očima vybavily obrovské plakáty u recepce v United Center. Ten měl myslím číslo 2.
"A proč on?" Molly zamyšleně pokrčila rameny a kousla se přitom do rtu.
"Vlastně sama nevím. Asi to bude tím, že je starší, má víc rozumu než ti mladší. Taky si na nic nehraje, na ledě působí vyrovnaně, a co jsem tak viděla rozhovory s ním, tak je to fajn chlap. Neznám ho osobně, ale z toho všeho, co jsem mohla vidět, bych řekla, že musí být hrozně milý" Ell se pro sebe usmála. Takže Duncan Keith. No uvidím, jestli takový bude i doopravdy. Snad bude mít Molly pravdu.


23:00 Los Angeles, Holly's Bar

"Co tady děláš?!" Vyhrkl Jonathan, který ani nevnímal, že ho Duncan drží za levou paži, jako naštvaného býka. Andrew radši odešel zpět k ostatním, zatímco Amanda nevypadala, že by se někam chystala odejít. Točila si pramen vlasů na ukazováčku a žvýkala žvýkačku. Mrcha jedna nafoukaná!
"Přijela jsem se podívat na zápas. Copak to už je zakázaný nebo co?" Mlaskla jazykem a udělala ze žvýkačky bublinu. Duncan protočil očima, stále držící Jonathanovi paži.
"Tebe bych tam neposlal ani, kdybys byla poslední na světě" Zavrčel jízlivě Jonathan a Duncan mu v duchu souhlasil. Amanda si odfrkla a opět žvýkala. Duncan zesílil sevření Toewsovi paže a ten si toho konečně všimnul. Vymanil se ze sevření, ale Duncan i tak zůstal stát vedle něj.
"Pche. Prosimtě chováš se, jako bys byl můj otec" Usmála se ironicky Amanda a když už se chystal Jonathan něco opáčit, rychle něco dodala.
"Jo a mimochodem… Byla jsem u Timmyho" Jonathan přímo nesnášel, když tak Patrickovi někdo říkal. A zvlášť, když mu tak říkala Amanda. Nejspíš to byl její jeden z geniálních nápadů, jak dětinsky říkat Patrickovi. Jonathan sklonil hlavu na zem, Duncanovi přišlo, že se snad chystá Amandu obdarovat fackou. Ne, že by si to nezasloužila, ale přece nebude mlátit holku. To už jí radši pořádně nadej.
"Ty? Ty jsi byla - bylas u Patricka?" Vykoktal Duncan otázku místo Jonathana. Ten vypadal na to, že se co nevidět složí. Amanda přikývla skoro pyšně a opět si začala točit pramen vlasů kolem prstu.
"Řekla jsem jim, že jsem jeho přítelkyně. To jsem taky byla a oni mě poznali. Byla jsem u něj asi pět minut. Sice zrovna spal, ale i tak jsem u něj seděla a držela za ruku" Amanda se přímo vyžívala v tom, že tím vším ubližovala Jonathanovi. Ten se hlasitě nadechl a zvedl oči od země.
"Jsi obyčejná děvka, coura, zlatokopka a co jsi nejvíc? Nafoukaná a sobecká kráva" Duncan povytáhl obočí nad tím, co z Jonathana zrovna vypadlo. Amanda vyvalila oči a dokonce jí zaskočila žvýkačka. Páni, to jsem od sebe nečekal. Ale jak se mi ulevilo… Amanda se přestala dávit, i tak byla v obličeji červená jak rajče. Byla už na odchodu (když procházela kolem Duncana, ještě mu schválně strčila do ramene), když se zastavila u dveří.
"Doufám, že letos se vám dařit nebude. Sbohem hoši" Pronesla kysele. Jonathanovi naskočila husí kůže a obě ruce měl zaťaté v pěst. Duncan si oddechl, že Jonathan nepoužil svoje svaly k něčemu, co by Amandě ublížilo.
"Tys jí to teda dal. Chovala se jak nějaká panička" Přikývl Duncan a poplácal Jonathan po zádech. Ten jen místo slov zavrtěl hlavou. Tohle nebyl konec. Ona se vrátí a bude to mnohem horší.
"Potřebuju se opít tak, abych na tu mrchu zapomněl"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké je tvé oblíbené zvíře?

Kočka 5.4% (2)
Pes 10.8% (4)
Morče 8.1% (3)
Křeček 64.9% (24)
Kůň 5.4% (2)
Ryby 5.4% (2)
Králík 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama