7. kapitola - Dvojité vítězství

27. května 2018 v 14:53 | HockeyGirl |  Láska na ledě

18:47 Staples Center, Los Angeles

Celý stadion ztichnul, fanoušci v posledních řadách stoupali ze sedadel. Ten, kdo viděl střet, koukal před sebe a někdo si i šokem zakrýval ústa rukou. Dvě mladé slečny kousek od plexiskla měly slzy v očích a navzájem se uklidňovaly, že to určitě není nic vážného. Hra okamžitě přestala, obě střídačky byly v očekávání. Jen, co se přes celý stadion ozvalo téměř dohromady "ouuu", v jednom hráči by se krve nedořezal. Byl to kapitán Chicaga, Jonathan Toews. Doslova vyletěl ze střídačky, jako kdyby měl za zády tornádo.

Jelikož nebyl na ledě, tak přesně netušil, co se tam stalo. Ale letmo se podíval na kostku, kde také běžely záběry a hned spěchal za hloučkem jeho spoluhráčů a protivníků. Bylo to nejdál od střídačky Chicaga, ale on tam byl hned. Fanoušci byli pořád v šoku, ale už si začali postupně sedat zpátky, ale pohledy měli pořád upřené na to, co se stalo před pár okamžiky před nimi.
"S dovolením! Pusťte mě tam! Hej bacha, dávejte pozor" Jonathan se prodral přes pět hráčů Los Angeles, přes dva rozhodčí, kteří posuzovali situaci, až se konečně dostal ke svým spoluhráčům. To, co uviděl, mu doslova vyrazilo dech. Skoro by si myslel, že se mu zastavilo srdce.
"Pane Bože" Stačil ze sebe dostat, na víc se nezmohl. Patrick Kane ležel na ledě, na zádech. Hokejku měl hned vedle sebe, jednu rukavici neměl na ruce a helmu měl lehce posunutou. Jonathan se podíval na Patricka Sharpa, jakožto svého asistenta, ale ten jen hleděl na své brusle. Jonathan na nic nečekal, vrazil někomu vedle sebe svou hokejku do rukou a klekl si vedle Kanea.
"Pate, Pate slyšíš mě?!" V hale bylo takové ticho, že by se dalo krájet. Jonathanovi bušilo srdce, jako o závod. No tak, musíš mě přece slyšet! Tohle mi nesmíš udělat. Ty jsi přece silný Patricku, nemůžeš to jen tak vzdát. Prosím! Patrick měl zavřené oči a nereagoval na jakékoliv volání. Jonathan se kousl do rtu a těžce polkl. Pak se zvedl na brusle a byl to Niklas, kdo mu strčil do ruky hokejku. Jonathan měl v očích jiskry nenávisti, ale i bolesti.
"No tak, není tu nic k vidění. Jděte si každý po svých" Rozhodčí Jonathana vrátil do reality. Kapitán Blackhawks se k němu dobral a rozhořčeným hlasem se zeptal, kdo tohle mohl udělat.
"Jelikož jsem byl jen kousek od toho, tak můžu s jistotou říct, jak se to stalo. Kane se snažil dostat puk na svou hokejku. Ten nájezd na něm byl naprosto úmyslný. Nic hraného nebo bez úmyslu" Super, to je jen lepší. Třeba dostane vyšší trest za úmyslné zranění protihráče.
"A kdo to teda byl? Jaký dostane trest?"
"Byl to Jeff Carter a dostane pět plus do konce zápasu" Jonathan přikývl a ihned "přiběhl" za viníkem toho všeho. Mezitím zavolal rozhodčí nosítka a záchranáře. Jeff už mířil na střídačku, aby odešel do šaten, když ho Jonathan zastavil. Lehce s ním narazil do dvířek, Jeff se hned bránil tím, že si dal ruce před obličej.
"Tak hele ty jeden zmetku. Proč jsi to udělal?! Proč jsi do něj musel zrovna takhle najet? Kvůli tobě je v bezvědomí a nejspíš si nějakou dobu nezahraje. To je jen kvůli tobě! Ten trest ti patří právem. Být po mém, dal bych ti stopku na tři zápasy, ale bohužel nejsem rozhodčí. Ale dej si na mě pozor Cartere, jinak příště pojedeš do nemocnice ty" Tenhle rozhovor slyšel jen Jeff Carter, ale podle výrazu jeho a Jonathana mohli i ostatní vyčíst, že to nejsou příjemná slova. Carter vyděšeně kývl a raději se pakoval pryč. Na trestnou lavici místo něj usedl kapitán Dustin Brown. Jonathana přešel vztek a tak se soustředil na zraněného Patricka. Než ho stačili odnést do sanitky, stihl k němu přibruslit ke vchodu.
"Jak je na tom?" Na puse měl Patrick kyslík, helmu mu opatrně sundali a hokejku s rukavicemi odložili záchranáři na střídačku Chicaga.
"Nejspíš jen nešťastně spadl na záda, ale myslíme si, že s míchou nebo s obratli nic nebude. Ten náraz nebyl nějak moc nebezpečný, takže se mu nepoškodil krk ani páteř. To ale zjistíme až v nemocnici. Je nejspíš dost otřesený, mohl utrpět otřes mozku, jelikož helma se mu pohnula. Víc Vám neřekneme, pane" Díky Bohu to není nic vážného… Patricku, ty starej brachu, z tebe mi jednou klepne.
"Díky" Zahuhlal Jonathan, to už i rozhodčí byl nervózní a hnal ho do hry. Díky trestu, který odpykával Brown, měli Blackhawks pěti minutovou přesilovku. Jonathan byl plný vzteku, ale nemohl zvorat přesilovku. Teď měl šanci se pomstít za to, co Carter udělal Patrickovi. Musíš se soustředit jen na hru a dát jim gól. Hlavně se uklidni, nemysli na nic a na nikoho. Jen na hru a na to být soustředěný. Na pomoc mu šel Jeremy Morin, Marcus Krüger, Ben Smith a Teuvo Teravainen.

19:00 Chicago, U Dennyho

…"Patrick Kane padnul k zemi jako pytel brambor! Na mantinel ho úmyslně nabral Jeff Catrer. Kane se několik sekund nezvedal z ledu. Nakonec mu musel pomoct kapitán týmu, který následně zavolal záchranáře. Patrick vypadá na to, že je v bezvědomí, ale podrobnější informace se dozvíme až po první třetině. Carter si už v dnešním zápase nezahraje a proto budou hrát Blackhawks pětiminutovou přesilovku. Do přesilovkové formace nastoupil zmiňovaný kapitán Toews, s ním Jeremy Morin, Marcus Krüger, Ben Smith a nováček Teuvo Teravainen. Uvidíme, jak si úplně přeměněná formace povede během přesilovky, která co nevidět začne. Doufejme, že s hvězdou Chicaga bude vše v pořádku…" Moderátor se odmlčel a ptal se svého kolegy na onen faul. Celý bar byl jako na trní, nikdo nepromluvil jediné slovo a všichni upírali zraky na obrazovku. Elizabeth jako by někdo vymazal veškerou radost z těla a z mysli. Takový faul, jak tohle někdo může úmyslně udělat? Copak tam jde jen o to všechny zmrzačit?
"Ell ty mě zase neposloucháš" Drcla do ní Molly. Vypadala vcelku unaveně a to ještě nebyl konec večera. Ještě ji čekala spousta práce a Elizabeth taky. Vlasy měla Molly jako vrabčí hnízdo a vlasy po ramena měla v culíku, stejně jako Ell.
"Vidělas to? Ten zákrok, proboha copak tohle je normální? Do někoho takhle vrazit a ještě úmyslně? Chudák …" Molly se na svou přítelkyni dívala s překvapujícím výrazem a v očích měla jiskřičky nadšení. Položila Elizabeth ruku na rameno a lišácky se na ni usmála.
"Jo chudák Patrick Kane. Tys tomu totálně propadla a tos viděla jen pár minut odehraného zápasu" Elizabeth to došlo i bez toho, aby jí to Molly naznačila. Měla pravdu, tak jako vždycky. O hokeji neví naprosto nic, ale jen, co viděla první minuty zápasu, už si ho oblíbila. Byla bych hloupá, kdybych tu práci organizátorky nezvala.
"Jo, je to zvláštní. Nikdy jsem nic takového neviděla. Ano, Alex se milionkrát díval na hokej, ale mě to nikdy nezajímalo. Teď vidím, že jsem přišla o hodně" Přikývla na reakci Molly a načepovala další pivo.
"A máme tu slíbenou přesilovou hru Chicaga. Pokud jste zápas zapnuli až teď, v krátkosti vám řeknu, co se zde v Los Angeles dělo. První půlku třetiny se nedělo nic zásadního, ani jeden tým nedal gól. Pak ale přišel úmyslný faul na Patricka Kanea, který musel být převezen do místní nemocnice svatého Tomáše. Zatím nemáme informace o jeho zdravotním stavu, ale nejspíš to nebude nic vážného. Přesilovka Chicaga začala a puk mají hosté. Jonathan Toews je nyní na modré čáře spolu s nováčkem Teravainenem. Teravainen přihrává Smithovi, ten vrací Teravainenovi. Ten zkouší vystřelit, ale střelí prvního stojícího hráče Kings. Puk se odrazil o mantinel a Toews ho tak tak stačil zachytit na svou hokejku. Vyměnil si pozici s Teravainenem, ten přihrál zpět Toewsovi, ten se napřahuje ke střele. A dává gól!!!! Chicago vede 1:0 zásluhou svého kapitána! Myslím si, že se takhle dobře pomstil za ten faul na Kanea" Celý bar U Dennyho jásal radostí. Nikdo neseděl na židlicích, ale všichni stáli na nohou a oslavovali první gól zápasu. I Elizabeth vykřikla radostí, a aniž by chtěla, objala nadšeně Molly, která stála vedle ní.

21:47 po zápase, Los Angeles, Staples Center

Chicago v konečném výsledku vyhrálo 3:1. Ale to nic neměnilo na tom, co se v onen zápas stalo. Tým Los Angeles Kings odcházel tunelem do šaty, jako by se nechumelilo. Když siréna zvolala hlasitým tónem, že je konec, fanoušci se začaly pomalu trousit z arény. Fanoušci Kings podrážděně opouštěli zimní stadion, kde jejich vysněný tým prohrál nejdůležitější zápas celé sezóny. Naopak fanoušci Blackhawks účastně rozebírali jednotlivé góly a akce. Ti se zdržovali ještě před stadionem, dopíjeli teplé pivo, pokuřovali nebo čekali na odjezd. Mezi nimi bylo i pár odvážlivých, kteří čekali na hráče. Ukořistit nějaký podpis nebo fotky pro ně vždy bylo lákavé a trochu i dobrodružné. Ale nebyli to fanoušci, kteří byli mezi posledními na Staples Center. Hráč Chicaga Blackhawks, Jonathan Toews, zůstal na ledě ještě pět minut po tom, co zůstal naprosto sám. Nebyl tak docela sám, protože se rolba chystala upravit ledovou plochu.
"Hej mladej! Musíš odsud pryč, slyšíš?!" Zvolal na Jonathana hlavní rolbař, když otevíral vrata. Jonathan projel kolem branky, kde poslední třetinu chytal Corey Crawford. Jdi se vycpat dědo, nemám náladu.
"Jo už jedu" Zasyčel chladně Jonathan a přes střídačku mířil do šaten Chicaga. V hale se udělalo hrozné chladno, ale Jonathan měl ten chlad rád. Když byl sám na stadionu, dobře se mu přemýšlelo. Hlavně o tom, jaký bude příští zápas. Příští soupeř. Připravit se na další zápas, který může skončit dobře anebo podobně, jako dnes. Jonathan se ujistil, že už půlka jeho týmu bude buď na cestě pryč, nebo se ještě někdo bude sprchovat. Neměl náladu ani na jedno. Musel myslet na Patricka, který je v nemocnici. Od doby, co ho odvezli o něm vůbec nic nevím. Kouč mi v kabině o přestávkách nic neřekl a já měl myšlenky jen na hru.
"Johny?" Jonathan se bleskově odvrátil od ledu a pohlédl na řadu, kde byly východy. Stál tam Patrick Sharp s velkou černou taškou s logem Hawks přes rameno. Měl ještě mokré vlasy od sprchy. Pár mu jich neposedně spadlo do obličeje.
"Zase si vybavuješ zápas?" Pronesl Sharp přesvědčeně a Jonathan jen zběžně přikývl. Zná mě jako své boty… Aby ne, když je můj asistent a taky jeden z mých dobrých přátel.
"Nemůžeš tu celý večer jen tak sedět. Přece jsme vyhráli! Pojď, půjdeme slavit" Usmál se Patrick a odhalil tím svoje bílé zuby. Jonathan se naposledy podíval přes rameno na led, který se už upravoval.
"Počkej na mě venku" Vyrazil ze sebe kapitán a zamířil do šaten.

22:00 Los Angeles
Před stadionem nestál jen Patrick Sharp, ale i skupinka trpělivých fanoušků Blackhawks. Patrick už jim všem rozdal podpisy a nechal se s nimi i vyfotit. Neměl rád moc lidí na jednom místě a novináře už vůbec ne. Ti tam naštěstí nebyli, alespoň prozatím. A doufám, že i nepřijdou. Jonathan by je asi všechny pozabíjel. Ještě víc by mu zhoršili náladu, už tak ji má mizernou.
"Tak jsem tu" Patrick se otočil zrovna, když Jonathan vycházel ze stadionu. Na sobě měl černé kalhoty, červenou týmovou mikinu a rozepnutou černou bundu s malým logem na prsu. Fanoušci, hlavně fanynky žádali o podpis. Jonathan se podepsal beze slov a bez úsměvu. Patrick se hlasitě nadechl, ale i tak měl Jonathan jeho úžas. Nikdy žádného fanouška neodmítl, což ne každý hokejista umí. Když fanoušci odešli s úsměvy na tvářích, Jonathan se podíval na Patricka. V očích měl jiskru nejistoty.
"Kde jsou ostatní?" Zeptal se pohotově Jonathan, když viděl jen prázdné okolí stadionu.
Patrick přimhouřil oči "Co tak vím, tak Bryan, Jeremy, Brad, Daniel, Kris, Corey, Kyle, Johnny, Brent a David šli spát. Jelikož letíme zítra dopoledne do Chicaga, tak se chtěli prospat. No a ten zbytek oslavuje"
"Ne všichni ne" Zahuhlal jízlivou poznámku Jonathan. Patrick měl užuž něco na jazyku, ale raději to spolkl. Věděl, že Jonathan by bez Kanea neoslavil ani Halloween, proto ho nechtěl ještě víc podráždit.
"Já vím, Johne. Je mi to líto, vážně. Ale když nad tím budeš pořád přemýšlet, tak se to nezlepší. Patrick je silný a tyhle úrazy prostě k hokeji patří. Víš to sám" Jonathan polkl, jako by měl v krku knedlík. Jo bohužel tohle znám až moc dobře Sharpie…
"Omlouvám se, ale já prostě nemůžu. Nemůžu jít slavit, i když jsme vyhráli. Musím ho vidět" Sklonil John hlavu na svoje tenisky.
"Mluvil jsem s trenérem a on mi řekl, jak to je a bude" Jonathana jako by najednou něco ožilo. Oči mu svítily jako světlušky ve tmě.
"Povídej" Patrick shodil ze svého ramene tašku ze zápasu a prohrábl si rukou vlasy.
"Jen mi slib, že nebudeš vyšilovat" Jonathan několikrát za sebou rychle kývl, až se mu udělaly hvězdičky před očima.
"Měl štěstí. Doktor říkal, že si nepoškodil páteř ani míchu. Jen ho Carter silně natlačil na mantinel. Měl lehký otřes mozku, když se bouchl o mantinel. Nepamatuje si ty minuty, co hrál naposledy, takže v momentě střetu. Navíc měl vyražený dech, jen na pár sekund. Ale doktor mluvil o štěstí. Když mu ten náraz vyrazil dech a on padal do bezvědomí na led, mohl mu zapadnout jazyk a mohl se udusit. To se naštěstí nestalo. Anebo mu to mohlo poškodit páteř. Ale jak jsem řekl, je to jen lehký otřes mozku, takže může letět zítra s námi do Chicaga. Když ho probrali z bezvědomí, nevěděl, kde je a co se stalo. Museli mu dát nějaké prášky na uklidnění. Doktor navíc říkal, že až přiletíme, bude muset jít ještě na vyšetření"
"Na jaké vyšetření Pate?"
"Jestli by mohl hrát další zápas. Kouč ale říkal, že první zápas playoff je až za dva dny. Takže by mohl vynechat jeden trénink a odpočinout si. Nemůžeš ho hned hnát na led po takovém hitu" Jonathan si hlasitě oddechl a vydechl. Spadl mu kámen ze srdce, že to není nic horšího. Nemohl to neudělat, a proto svého spoluhráče obejmul.
"Díky Sharpie. To je to nejlepší, co jsi mi mohl říct" Patrick ho poklepal po zádech a pustil.
"A teď jdeme konečně slavit!" Vykřikl Patrick na celé parkoviště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký žánr knih čteš rád/a?

Drama 0% (0)
Fantasy 88.2% (15)
Krimi 0% (0)
Akční 0% (0)
Sci-fi 5.9% (1)
Romantické 0% (0)
Válečné 5.9% (1)
Horor 0% (0)

Komentáře

1 erin-dixx erin-dixx | Web | 28. května 2018 v 16:01 | Reagovat

Povedený

2 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 28. května 2018 v 17:30 | Reagovat

[1]: Díky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama