4. kapitola - Nové začátky

22. května 2018 v 19:12 | HockeyGirl |  Láska na ledě

12:40 nákupní středisko Modrý svět, Los Angeles

Patrick byl celou cestu do nákupního střediska překvapivě potichu. Jonathan šel po jeho boku jako obvykle, ale ani on nepromluvil. Díval se sem tam po svém parťákovi, který vypadal, že mu snad někdo vzal duši. Nemůžu se ho zeptat, co se stalo. Ale soudě podle toho hovoru nic příjemného…
"Patricku?" Toews pronesl jeho jméno s lehkou nadřazeností, jako by byl Patrick starší, než on. Patrick se na něj podíval zranitelným pohledem, ze kterého Jonathana píchlo u srdce. Něco bylo špatně, něco moc důležitého se pokazilo. Něco životně důležitého a Patrikovo chování tomu nasvědčovalo. Jen, co v hotelu hodil telefon z balkonu, jenom mlčel. V očích měl bezmoc a koukal někam před sebe.

"Pate no tak už něco řekni. Začíná mě to ticho kolem tebe děsit" Zahuhlal prosebně Jonathan, když sešli schody vedoucí do obchodu s telefony. Patrick se zastavil jako na příkaz a podíval se tajuplně na svého parťáka. Mohl mu říct cokoliv, věřil mu a věděl, že Jonathan by nikdy nevyzradil, co by neměl.
"Promiň Johny. Já jsem úplně - úplně mimo. Rád bych ti to všechno řekl, ale prostě je mi teď tak, jako by mou hlavu někdo celou vypustil. Nemám v ní absolutně nic. Tak moc mě ten rozhovor ráno překvapil, že o tom nejsem schopný teď mluvit" Toews musel po sobě několikrát rychle zamrkat. Nečekal takovou odpověď, ale alespoň Kane něco řekl. Sice ne to, co by chtěl slyšet, ale něco z něj aspoň dostal.
"Dobře to nevadí. Chápu, že o tom nechceš mluvit, ale až si o tom budeš chtít promluvit, tak jsem tady" Patrick místo odpovědi přikývl a oba vstoupili do obchodu s telefony.


Ten samý čas, United Center, Chicago

Elizabeth vyběhla k zimnímu stadionu, jako by jí běželo o život. A taky, že skoro běželo. Musela tam být co nejdřív, jinak by taky mohla o to místo přijít. Vždycky se radila tím, že se musí chytit jakékoliv příležitosti. Skočit po ní, ať to stojí, co to stojí. Řídila se tím i dnes. United Center stál před ní. Veliká betonová budova tyčící se několik metrů do nebes. Elizabeth sotva popadala dech, proto se zastavila před jedním z vchodů a pokrčila se, takže se dlaněmi dotýkala kolen. Ruch města jako by ji míjel, nevšímal si jí. Srdce měla až v krku a krev jí tepala v uších. Když do plic nachytala vzduch a neměla hrudní koš jako ve svěráku, pohlédla na United Center se zděšeným výrazem v očích. Došlo jí, že vypadá, jako by prošla kontejnerem, než kdyby šla na pracovní pohovor. Já kráva, přiběhnu si sem jako nějaká hvězda, ale ani jsem se na sebe nepodívala do zrcadla. Co jsem si myslela? Že po dešti a tom všem, co se od rána stalo, budu vypadat pořád stejně dobře? To asi těžko. Elizabeth ty jsi blázen, jestli tam takhle vejdeš, tak tě ihned pošlou pryč. Tohle je světový hokej, žádné umývání záchodů v KFC nebo v McDonaldu. Pousmála se sama pro sebe, jak byla naivní, ale hodila to za hlavu. Oblečená byla přece jen slušněji, než kdyby přišla v teplákové soupravě a upravit si vlasy a obličej mohla taky. To, že byla uvnitř strhaná a od rána v šoku, nemohl nikdo tušit. Pokud to ovšem nechtěla dát najevo, což zrovna teď nepotřebovala. Potřebovala udělat dojem, zalíbit se ať už to bude kdokoliv a nechovat se jako vykolejená. V rukou svírala nabídku na místo organizátorky a manažerky. Těžce polkla a zavřela oči, vypadala, jako by se modlila. Lidé kolem ní procházeli, nezastavovali, ale přitom cítila každý jejich pohled na svých zádech, jako otravný hmyz. Nenechala se okolím nějak ovlivnit nebo zastavit. Neměla nikoho, kdo by jí poradil nebo řekl pár slov, než odejde dovnitř. Bratr už ji ignoruje a Molly musí pracovat. Už o tom nepřemýšlej a jdi radši dovnitř. Naposledy se zhluboka nadechla a šla rozhodnými kroky k zimnímu stadionu. Vchodů tu bylo hned několik, ovšem otevřený byl v té chvíli jen jeden. S rudým písmenem C označoval jeden z vchodů pro fanoušky. Elizabeth chytla železnou kliku a otevřela dveře. Hned na ni dýchlo něco, co dlouho nedokázala popsat. Prostředí sportu, dějiště zimního sportu a přítomnost těch, kteří tvrdě dřou, aby si získali jméno v národní hokejové lize. Jenže sama neměla o hokeji ani ponětí, proto ten pocit jen zůstal v jejím nitru. Usmívala se, ani netušila proč, nejspíš ze zvyku, když přišla do cizího prostředí. Rozhlédla se kolem. Ve vstupní místnosti byl stůl, za kterým stála brunetka asi tak výškově jako Elizabeth. Kromě ní a Elizabeth tam nebyla ani noha. Po její pravé ruce se táhlo schodiště kamsi do patra nad ní. Nejvíc ji ale zaujaly veliké plakáty několik metrů nad zemí, které se tyčily do stropu stadionu. Byly tam čtyři, dva na každé straně. Napravo byl s číslem 88 Patrick Kane, kousek vedle něj visel plakát s číslem 10 Patrick Sharp. Na druhé straně pak s číslem 19 Jonathan Toews a nakonec s číslem 2 Duncan Keith. Elizabeth si všechny čtyři prohlédla a snažila se je uložit do paměti.
"Promiňte, slečno?!" Z prohlížení ji vytrhla recepční za dřevovým pultem. Na uších měla malá sluchátka a nenápadný mikrofon. Na namalovaných rtech měla úsměv, ale v očích měla vážnost. Elizabeth odtrhla oči od zavěšených plakátů a přistoupila tichými kroky k pultíku. Jenže s jejími podpatky to moc tiše nešlo. Zvuky klapání se rozléhaly po celé vstupní hale. Neměla tenhle zvuk ráda, převážně pak u učitelek, které měla na střední škole. Nahánělo jí to strach a taky si připadala jako malá rybka ve velkém oceánu.
"Přejete si?" Na prsou měla jmenovku. Charlotta.
Elizabeth měla co dělat, aby se nezačala smát. To jméno se k ní naprosto nehodilo, jenže to jaksi nebyla její věc a taky nepřišla kvůli jmenovkám.
"Ehm - ano. Jsem tu kvůli pohovoru" Roztřesenýma rukama položila na pultík noviny, zmačkané jako kdyby je odněkud vytáhla po dlouhé době. Charlotta se teď už bez úsměvu dívala na Elizabeth, pohledem říkající: "A tohle tady má pracovat?" Charlotta projela Ell očima a pootočila hlavu na stranu.
"Dobře slečno. A jdete kvůli hokeji nebo kvůli basketbalu?" On se tu hraje i basket? Bože měla bych se nejdřív dozvědět něco o téhle budově, než sem vůbec přijdu! Elizabeth ty jsi doopravdy stejná, myslíš si, že když někam přijdeš, tak tě budou lidi čekat a nést po rukou. Jenže tohle je jen nějaký tvůj hloupý sen uvnitř mysli, tohle je realita. Tohle nebude práce, kde bys seděla na zadku jako nějaká slečinka. Jen ta recepční vypadá, že snad prošla táborem.
"Kvůli hokeji. Tady - …" Poklepala nedočkavě na inzerát v Chicago Post. Charlotta si přečetla útržek jedním pohledem, jako by jí to snad bylo jedno. Elizabeth z ní přímo četla, ten její vraždivý pohled typu "Nevím, co tady hledáš, ale práce to rozhodně nebude" ji už začínal děsit. Nejspíš ji zaměstnali z toho, jak hezky vypadá, než ze slušnosti k cizím lidem.
"Hmm dobře. Jenže jste přišla ve špatný den slečno. Tým Chicaga tu zrovna není" Usmála, jak nejlépe uměla. Elizabeth polkla nenávistná slova, která se jí držela na jazyku už od první chvíle, co Charlotta promluvila.
To snad není pravda! Jako naschvál. Trmácím se sem a pak mi tahle nádhera řekne, že tady nikdo není. Už to fakt můžu zabalit.
"Bože … Někdo tu přece musí být!" Neodejde jen tak domů s prázdnou. Jenže žádné doma už nemá. Alex ji vyhodil a ona je teď vlastně něco jako bezdomovec. Pochybovala, že ji Molly nechá spát u sebe, když má už tak dost problémů s Dennym. Ten by nejspíš nesnesl ještě Elizabeth.
"Je mi líto, ale není tu nikdo. Jen uklízečka, ale ta vám těžko něco řekne" Usmívala se dál Charlotta. Ell měla chuť po ní skočit a zakroutit tím jejím krkem. Kroť se, uklidni se. Určitě se dá něco dělat. Elizabeth se otočila na podpatku smířená s tím, že těmito dveřmi jde naposledy.
"Moment" Ell se zarazila. Charlottin hlas jí teď nepřipadal tak jedovatý, jako před chvílí. Možná ji zachránila, možná jen zkoušela, jak jí pomoct. Nečekala to, ale přesto se otočila a vrátila se k pultu.
"Mohla bych zavolat do L. A. a zeptat se, kdy byste mohla přijít na pohovor" Charlotta držela v ruce telefon, který měla připojený se sluchátky. Elizabeth by si ještě před minutou myslela, že Charlotta vtipkuje. Jenže její tvář byla kamenitá a vážná, asi jako nikdy.
"Vážně?" Podivila se Ell a Charlotta přikývla. Vytočila číslo jednoho muže, který byl se svým týmem v L. A..

12:45 hotel Kings, Los Angeles

Patrick dřímal v levé ruce nový telefon. Netvářil se ovšem nějak nadšeně, Jonathan by spíš řekl, že se jeho tvář nezměnila ani po odchodu z obchodu s elektronikou. Zastavili se před jejich pokojem a zrovna, když Jonathan odemykal dveře, objevil se Patrick Sharp. Nejspíš byl v jídelně s ostatními, protože běžel do schodů a v ruce držel svůj telefon.
"Co se děje Sharpie?" Otázka zazněla od Patricka Kaena. Jonathan zavrtěl hlavou, celou cestu neřekl ani kloudné slovo, ale teď se bude chovat, jako by nic.
"Telefon, pro tebe Johny" Vrazil Toewsovi telefon do rukou, jenže omylem mu spadly klíče od pokoje.
"Do háje, se na to vykašlu" Kane se sehnul pro klíče a Johny si přiložil telefon k uchu.
"Kdo volá?"
"Tady Charlotta" Už to Jonathana znepokojilo. Charlotta převážně nevolala, a když už, tak volala trenérovi.
"Co se děje?" Oba Patrickové naslouchali hovoru.
"Je tu jedna slečna. Přišla na pracovní pohovor, co máte v novinách" Johny se podíval po svých spoluhráčích. Přišlo mu to jako vtip, na tenhle inzerát skoro zapomněl. Bylo to asi tak půl roku zpět, co ho zveřejňovali.
"Nečekal jsem, že si ho ještě někdo po tak dlouhé době všimne"
"Tak to nejsi sám. Myslela jsem si, že si snad spletla ligu. Čekala jsem, že přišla kvůli NBA, ale ona chce k vám. Co jí mám říct?" Jonathan musel přemýšlet. Samozřejmě, že na tu pozici pořád nikoho neměli. A organizátorku potřebovali jako sůl. No teď měl možnost, konečně se někdo přihlásil.
"Řekni jí, že přiletíme zítra kolem třetí odpoledne. Ať čeká ve vstupní hale, někdo pro ni přijde"
"Dobře řeknu jí to. Hodně štěstí"
"Díky Charlotto, měj se" Oba zavěsili ve stejnou dobu. Johny ještě chvíli koukal na telefon, jako by tomu nemohl uvěřit. Pak se šťastně podíval na své přátelé.
"Pánové, konečně jsme našli pro tým novou posilu" Usmál se Jonathan. Oba Patrikové se po sobě podívali nechápavým pohledem, pak se Kane podíval nechápavě i na Jonathana.
"Co tím myslíš? Jako že někdo odejde z týmu?" Zděsil se Patrick Kane. Jonathan konečně odemkl dveře do jejich pokoje a vrátil telefon Sharpovi.
"Ne o žádného hráče nejde. Jde o …" Nestačil ani domluvit. Na chodbě se objevil Andrew Shaw. Jeho tmavě hnědé oči měly záblesk něčeho podivného. Nevysvětlitelného…
"Tady je snad sraz na party nebo co?" Jonathan už cítil, že tohle neznačí nic dobrého. Prvně ten telefonát od Charlotty. Proč vlastně volala jemu? Vždyť on se o tohle nestará, je jen kapitán týmu. Kouč! Radost z toho, že u nich bude konečně pracovat nová organizátorka, ho přešla tak rychle, jako přišla. Nečekaně a jako kůl do zad.
"Johny, chce s tebou mluvit kouč" Ježíši Kriste! Jonathan nechal projít Patricka do pokoje a sám se musel držet, aby tam nevpadl taky a nezamkl se tam před vším a před všemi.
"Nemáme jít s tebou?" Nabídl se Patrick Sharp, ale Jonathan jen zavrtěl hlavou. Znal tyhle trenérovy nečekané "porady" uprostřed jídla. Přímo je zbožňoval, celý den měl pak zkažený.
"Ne já to zvládnu. Díky kluci" Poklepal spoluhráče po ramenou a mířil ke vstupní hale. Kouč na něj čekal u jídelny, ale pak mu řekl, že si promluví venku. Jonathan to jen uvítal, docela potřeboval čerstvý vzduch po tom všem. Trenér Quenneville stál před hotelem Kings, ruce hluboko v kapsách a sebejistě koukal před sebe. To, co se chystal říct Jonathanovi, bylo hodně těžké. Pořád se bál jeho reakcí a slova hledal někde na zemi před sebou. Pořádně netušil, co vlastně říct. Jen to stejně jednou říct musel a chtěl to udělat už dneska.
"Trenére?" Ozval se Jonathan za jeho zády a Joel Quenneville se zběžně otočil. Jonathan měl v obličeji nepopsatelný výraz a oči jako dva kamínky.
"Ano, chtěl jsem s tebou něco probrat" Kývl lehce trenér a popošel blíž k Toewsovi. Ten těžce polkl, že to slyšel i trenér vedle něj.
"O co jde, pane? O ten telefonát?" Joel se zatvářil překvapeně.
"Co máš na mysli? Nevím o žádném telefonátu" Zavrtěl hlavou a Jonathanovi se trochu ulevilo. Jenže teď už to musel trenérovi říct. Nadechl se a všechno mu povyprávěl. Trenér ho bez přerušení poslouchal, zřejmě si chtěl nechat svoje dotazy a naštvanost nakonec. Když Jonathan domluvil, přejel si jedním prstem po svém knírku a chvilku se díval před sebe do země. Jonathan ho znal, takže naprosto přesně věděl, že to trenérovi v hlavě pěkně "šrotuje" myšlenkami.
"Vrtá mi v hlavě dost otázek. Hlavně ta, proč Charlotta volala tobě a ne třeba mě, nebo někomu z managementu" Jonathan přikývl, tuhle otázku měl v hlavě už od okamžiku, kdy zavěsil telefon.
"Řekl jsem, ať přijde zítra na pohovor. Udělal jsem dobře, neměl jsem se poradit s Vámi?" Joel se na kapitána týmu podíval s blýskavýma očima. Pak se lehce usmál a poklepal Jonathana po rameni.
"Udělal jsi to nejlepší. Než bys mi přišel říct, už by si to mohla rozmyslet. Pojď, půjdeme na oběd" Jonathan si cestou do jídelny oddechl. Čekal něco horšího, ale trenér ho ještě nenechal odejít.
"Je tady ještě jedna věc, kterou budeme muset vyřešit, až se vrátíme do Chicaga" Už nezněl tak dobře, jako venku.
"A to?" Trenér se podíval kolem sebe, jako by se bál, že je někdo poslouchá. Ovšem všichni z týmu už byli v jídelně a jedli oběd. Byl tam i Patrick Kane a oba z dálky sledoval. Sice netušil, co si povídají, ale nevypadalo to nějak dobře. Trenér měl kamenný výraz a to neznačilo nikdy nic dobrého. Patrick mohl jen hádat, o čem se baví.
"Jde o to, že se bude provádět změna v týmu" Jonathan povytáhl obočí a pootevřel pusu. Změna v týmu? To jako, že někoho vyhodí? To přece nejde! Hráč může odejít sám nebo kvůli končící smlouvě. Ale pokud vím, tak nikdo takový tady není.
"Nevím, co tím myslíte, pane" Jonathanovi začalo divoce bušit srdce. Jako by už vědělo, o co jde a Jonathan ještě ne. Podíval se letmo do jídelny a zachytil pohled Patricka od stolu. Jejich pohled trval půl minuty, než ho z něj vytrhl trenér.
"Jde o to, že bude nový asistent kapitána" To snad ne…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakou aplikaci používáš nejvíc?

Instagram 10.2% (5)
Facebook 73.5% (36)
Shazam 4.1% (2)
Snapchat 4.1% (2)
WhatsApp 6.1% (3)
Wattpad 2% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama